Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 7. 2016

Homosexuální rodiny a adopce dětí

Partnerské vztahy jsou mnohými lidmi považovány za jednu z nejdůležitějších součástí života. Od tohoto tématu už je opravdu velmi blízko k otázce ohledně dětí, v dnešní době velmi diskutované ,,mít, či nemít". Když se již pak lidé přikloní k první alternativě, je nasnadě se rozhodovat, jak tedy co nejlépe vychovávat? Na tuto otázku se pokoušelo odpovědět spousta psychologů i laiků, vznikly různé ,,návody" a styly výchovy, některé jsou běžné, jiným nelze upřít jisté alternativní zaměření. I když se obecně dají definovat a zaškatulkovat, můj názor je, že co člověk, respektive rodič, to jiný názor a jiné výchovné působení. A co dítě, to jiné přijímání autority a výchovného stylu, jiná odezva.

A to samozřejmě platí i pro homosexuální rodiny, jejich vnitřní komplex vztahů a působení na společnost. Láska ke stejnému pohlaví provází lidstvo už od jeho počátku. Během naší historie se však pohled na ni neustále vyvíjel a měnil, od liberálního postoje Řeků až po pronásledování gayů a leseb ve středověku či za druhé světové války. Homosexualita byla dlouhou dobu dokonce považována za nemoc! Nejen z tohoto důvodu se občas stále nahlíží na homosexualitu velice homofobně, a proto je velmi diskutovatelným tématem, zda-li by se homosexuální pár měl stát rodiči nebo ne.

V České republice není v současné době adopce homosexuálními páry povolena. Homosexuál si však může dítě osvojit sám a poté žít s partnerem nesezdaně, či si najít člověka, který ke ,,stvoření dítěte" takříkajíc ,,vypomůže". Je zajímavé, že dokud nevznikl institut registrovaného partnerství, tak bylo jedno, zda například žijí dva muži v jedné domácnosti, z nichž jeden je biologickým otcem dítěte a vychovávají je spolu. Zákon o registrovaném partnerství to už ale zkomplikoval. Existují však i páry, které mají dítě osvojené. Z mého pátrání po rozmanitých internetových stránkách jsem vyrozuměla, že lidé mají velmi protichůdné názory, co se týče svěřování dětí do této rodiny. Všeobecně jsem se však dozvěděla, že mnoho z nich považuje tuto alternativu za přínosnější, než dítě nechat v dětském domově. Tuto výchovu pak uznávají jako láskyplnější a děti, i když se nesetkají s oběma potřebnými vzory, jako láskyplněji vychovávané než v dětském domově. Jako velmi negativní věc ovšem mnohdy vidí právě tolik potřebné zastoupení obou rodičovských rolí a také značnou pravděpodobnost, že děti homosexuálního páru by mohly být ve škole šikanovány. Od otázky: ,,A komu říkáš tati a komu mami?" až po fyzické či psychické týrání od homofobních lidí. Pak se bohužel objevovaly také názory jako: ,,A co z nich vyroste, bukvice?", což bylo pro mě přinejmenším smutné zjištění. Hlavně kvůli neinformovanosti lidí, protože výchova se žádným způsobem neprojevuje na preferenci pohlaví, s tím se člověk rodí! Vzhledem k tomu, že zhruba 61% dotazovaných lidí na serveru http://ww.vyplnto.cz odpovídá, že má v okruhu svých známých homosexuální pár, je existence až takové netolerance děsivá. Naštěstí však v tomto průzkumu s nimi má 92% dobrý vztah a 60% by souhlasilo s adopcí dětí těmito páry.

A co názor odborníků? Po shlédnutí pořadu Fenomén jsem se dozvěděla, že například Sociolog na Palackého universitě v Olomouci Zdeněk Sloboda tvrdí, že ve výchově dítěte je zásadní láska a péče. Tu podle něj mohou poskytnout stejnou měrou všichni nezávisle na orientaci. Nezisková organizace Proud, kde se angažuje, se snaží o to, aby alespoň partnerka pravé matky dítěte by jej mohla adoptovat. Poukazuje na veliké procento rozvodovosti (až 50% uzavřených manželství) a 30% dětí, které se rodí mimo sezdaná manželství. V opozici ovšem stojí Michal Semín, jenž je předsedou iniciativy Akce D.O.S.T., která se snaží udržet a maximálně podporovat klasický rodinný model. Jiné typy rodičovství považuje za nepříliš prospěšné pro zdravý vývoj dítěte a společnosti jako takové. Ve videu argumentuje, že rodinný model se sice v dnešní společnosti poněkud rozpadá, ale přímo říká: ,,Proč léčit zlo jiným zlem?" , čímž myslí podle něj pro dítě nepřirozenou výchovu homosexuálními páry. Psycholožka Lenka Černá tvrdí, že homosexuální páry by měly alespoň do jisté míry kompenzovat dítěti setkávání se i s opačným pohlavím, než jsou jeho rodiče. Pokud k tomu přistoupí zodpovědně, není třeba se ničeho obávat.

Můj názor k tomuto tématu je velmi tolerantní. V podstatě však do jisté míry souhlasím i s protichůdnými názory na toto téma, protože některé mají svá opodstatnění. Můj názor na tyto rodiny vznikl na praxi ve druhém ročníku, kdy jsem poznala ve družině chlapce vychovávané dvěma muži. Byly to dvojčata pocházející z afunkčí rodiny, jejíž členové je týrali a zanedbávali. Nemusím snad dodávat, že chlapce tato výchova velice negativně poznamenala. Když ale získali tuto novou, i když poněkud netradiční rodinu, jejich psychický stav se rapidně zlepšil. Jejich školní výsledky byly v některých oblastech až nadprůměrné, přestože zpočátku byli velmi zanedbaní nejen fyzicky, ale i co se týkalo vzdělání. Když si je pak tátové přišli vyzvednout, nikdo z přítomných nemohl pochybovat o příkladné rodičovské lásce, která jim byla poskytována. Myslím si, že pro děti z dětských domovů může být tato alternativa velmi přínosná. O zastoupení obou rodičovských rolí v rodině by se dalo polemizovat, můj názor je však ten, že je dnes velké procento svobodných matek, které vychovávají děti taktéž bez mužského vzoru a nikdo se nad tím nepozastavuje tolik, jako nad homosexuálním párem. Pokud však, jak už homosexuálové, tak i svobodné matky zajistí dítěti kontakt s opačným pohlavím, neviděla bych tento argument jako problém. Co by se skutečně mohlo problémem stát je fakt, že by tyto děti opravdu mohly být šikanovány homofobní společností. Jenže možnost šikany tu vždy byla a bohužel asi i bude. Pokud lidé chtějí předcházet šikaně tím, že něco nepovolí nebo zruší, místo aby odstranili její pravý důvod (čili agresorovu patologickou stránku osobnosti), měli by nejprve zrušit například Facebook, protože kyberšikana je v dnešní době obrovským problémem postihujícím až každého druhého uživatele Facebooku. Pokud tedy učitel bude žáky vést k toleranci, nic takového se nemůže stát. Argument Michaela Semína o tom,že společnost zanikne, když budou homosexuálové vychovávat děti, bych ráda vyvrátila tím, že to není přece o tom, že se děti nenarodí! Jde tu jen o to, kdo je vychovává, což s nárůstem a zachováním populace v tomto případě nemá mnoho společného. Na závěr bych dodala, že mám lesbicky orientovanou kamarádku, která má velmi vysoké IQ a je velice nadaná, má velmi kvalitní názory a každá konverzace s ní je hluboce obohacující. Zrovna jí bych velmi přála, aby mohla děti vychovávat, protože si myslím, že by jim byla schopná předat velice důležité hodnoty.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář