Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 7. 2016

Poruchy pozornosti a hyperaktivity

Tento článek pojednává o poruchách pozornosti a hyperaktivity obecně, neboť o jedince s touto poruchou se také zajímám (pouze jako laik).

ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) je porucha, v jejíž pozadí je biologická příčina. Mnoho lidí si ještě dnes myslí, že jde o špatnou rodičovskou výchovu či zanedbání výchovy jedince, ale není to pravda. Určitě jsme všichni z nás někdy viděli například v autobusu velmi neposlušné dítko, stále poposedající, pokud sedělo naproti, kopalo nás do nohy atd. Jistě, je to velmi rušivé, ale mnohdy je třeba podívat se na to z jiného úhlu (z 90ti stupňového, jak já říkám:-)), a říct si, zdali je jen nevychované a nebo má opravdu poruchu a tudíž za své chování nemůže.
Britský lékař Frederic Still ji v roce 1902 popsal jako abnormální psychický stav, u dětí zavedl pojem ,,deficit morální sebekontroly''.
V roce 1937 popsal Bradley v časopise American Journal of Psychiatry očekávaný vliv amfetaminu na hyperaktivitu a jiné poruchy chování. Šedesátá a sedmdesátá léta 20.století byla pro tento problém významná, neboť tehdy se stanovila přímá diagnóza ADHD a bylo velmi populární předepisování amfetaminu na redukci této poruchy. S jakýmkoli braním léků na tuto poruchu já ovšem nesouhlasím, o tomto se také hodlám rozepsat, ale teď zpět k tématu. Během sedmdesátých a osmdesátých let proběhl intenzivní vědecký výzkum a vývoj, jehož výsledkem bylo, že se ADHD stala nejpopisovanější a nejcitovější dětskou poruchou v rukověti Index Medicus ( adresář článků zabývajících se výzkumy v medicíně).
Dnes je tedy díky tomuto velmi diskutovaná, je v širším podvědomí lidí, ale stále se ještě tito jedinci setkávají s velkým nepochopením většinové populace.
Některé symptomy poruchy ADHD přetrvávají do dospělosti, mnohem více informací je ale dostuplných o poruše v dětství.
Nejdůležitější je najít podstatnou příčinu problémů člověka, ať už tedy dítěte nebo dospělého a to je velikým krokem k úspěšnému zvládnutí poruchy. Je totiž velmi náročná na psychiku jedinců, neboť jejich chování je, jak už jsem v úvodu napsala, pro mnohé velmi iritující a nepochopitelné.

A o co tedy přesně jde?
V rámci diagnostikování poruchy existují diagnostická kritéria dvou nejznámějších klasifikačních systémů, kritéria DSM- IV (The Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, 4 th edition) a MKN-10 (u nás Mezinárodní klasifikace nemocí, 10 revize).
I když se to zpočátku nezdá, jsou v nich značné rozdíly. Jde o to, že v kritériích MKN-10 je opakovaně diagnostikována menší skupina dětí se závažnějšími příznaky, DSM-IV, která poruchu definují mnohem šířeji, poté tuto poruchu samozřejmě diagnostikují vězšímu počtu jedinců. U nich je ale stejná léčba ADHD nebo ADD také velmi významná, proto bych byla spíše pro dignostická kritéria DSM-IV. Je to zárukou, že se tak pomůže více jedincům zápasícím s touto poruchou.
Proto zde vypíšu kritéria DSM-IV.

A I. Šest nebo více následujících příznaků nepozornosti přetrvává po dobu nejméně šesti měsíců v takové míře, že má za následek nepřizpůsobivost dítěte a neodpovídá jeho výkonu.
Nepozornost:

často se mu nedaří soustředit se na podrobnosti nebo dělá chyby z nepozornosti ve škole, při práci nebo při jiných aktivitách
často má potíže udržet pozornost při plnění úkolů nebo při hraní
často se zdá, že neposlouchá, když se na ně přímo hovoří
často nepostupuje podle pokynů a nedaří se mu dokončit školní práci, domácí práce nebo povinnosti na pracovišti (nikoliv proto, že by se stavělo do opozice nebo nepochopilo zadání)
často mívá problémy zorganizovat si úkoly a činnosti
často se vyhýbá vykonávání úkolů, nedělá je rádo, zdráhá se například dělat domácí práce, které vyžadují soustředěné duševní úsilí (například školní nebo domácí úkoly)
často ztrácí věci potřebné pro vykonávání úkolů nebo činností (například hračky, školní pomůcky, pera, knížky nebo nástroje)
často se dá lehce vyrušit vnějšími podněty
často zapomíná na každodenní povinnosti.

A II. Šest (nebo více) následujících příznaků hyperaktivity či impulzivity přetrvává po dobu nejméně šesti měsíců v takové míře, že má za následek nepřizpůsobivost dítěte a neodpovídá jeho vývojovému stadiu.
Hyperaktivita:

často bezděčně pohybuje rukama nebo nohama nebo se vrtí na židli, často při vyučování nebo jiných situacích, kdy by mělo zůstat sedět, vstává ze židle často mívá potíže tiše si hrát nebo v klidu něco jiného dělat
bývá často na ,,pochodu'' nebo se chová, jakoby ,,jelo na moto''
často bývá nepřiměřeně upovídané.


Impulzivita:

často vyhrkne odpověď dřív, než byla dokončena otázka; mívá problém vyčkat, až na ně přijde řada; často přerušuje ostatní nebo se jim plete do hovoru (např. skáče jiným do řeči, ruší je při hře)

Takto se tedy diagnostikuje porucha pozornosti a hyperaktivity. V dalším článku se budu zabývat specifičtějším chováním dětí s touto poruchou.

Informace v tomto článku jsou podloženy knihou Poruchy pozornosti a hyperaktivity od A. Munden, J. Arcelus.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář