Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 7. 2016

Romská otázka

Tento článek v žádném případě neslouží jako obhajoba Romů. Má snahu pouze vyložit důvody, proč je chování Romů mnohdy nepřípustné pro majoritní společnost. Většina poznatků, které se v článku objeví, jsou podloženy buď vlastními zkušenostmi a názory, nebo knihou od Kláry Samkové, Romská otázka, pokud není uvedeno jinak.

Často přemýšlím o lidech, kteří jsou nějakým způsobem vyděleni ze společnosti, jsou považováni za nenormální a společnost se k nim často staví buď s lítostí, či jimi opovrhuje. Dokladem tohoto tvrzení je i moje tvorba, zejména písnička ,,Pavoučí píseň''. Tyto předsudky a různé názory proti těmto lidem se snažím eliminovat nejen u sebe, ale také u svého okolí. A také tím, že jsem se rozhodla psát tento článek.

Romové jsou, jak jsem si povšimla, jedno z velmi diskutovaných témat dnešní společnosti, zejména kvůli sociálním dávkám, které si ,,nezaslouží'' a kvůli vzdělávání Romských dětí ve speciálních školách, což vyhovuje jejich rodičům, neboť se tak vzdávají části zodpovědnosti za jejich výchovu. Hovoří se o nich jako o lidech s jinou mentalitou, s jiným žebříčkem hodnot v tom lepším případě, v tom horším pak s rasistickým podtextem, někdy i velmi hrubě.Je pravda, že Romové se svou mentalitou odlišují, mají zpravidla jiné hodnoty (například milují své děti, aniž by po nich požadovali ty nejmenší výkony v oblasti vzdělání atd). Je také faktem, že trestné činy páchané Romy jsou velmi častým jevem, bohužel i u Romů mladistvých. Na tyto problémy se pohlíží jako na problémy sociální, které nejsou v dohledné době řešitelné tak, aby se uspokojily potřeby všech ohrožených. Bohužel se ale při řešení tohoto tématu hodně často generalizuje, všichni Romové jsou házeni do jednoho pytle a mnohdy nemají šanci se obhájit. A to mi velmi, velmi vadí. Protože pokud se člověk zamyslí nad příčinou těchto problémů, vyjde mu spousta opravdu pádných důvodů a argumentů, které tuto situaci velmi dobře vysvětlují.

Nemám ráda řešení historie a přílišné zaobírání se v ní, ale v Romech bohužel zanechala hlubokou stopu. (Stejně jako na lidech vyrůstajících v komunistickém režimu). Souví to zejména s tím, že Romové nikdy nebyli jednotní, dokonce ani ve své minoritní společnosti. Jsou rozděleni jazykově i sociálně. Splňují sice atributy národa, ale až na vyjímky v oblasti společné kultury (o jejímž původu se mnoho neví), historie, jazyka, společného území a hlavně v tom, že nevytvořili dosud svůj národnostní stát. Nikdy nezažili pocit jednotnosti národa, proto se jejich chování ve srovnání s ostatními přistěhovalci (kteří ale zažili pocit sounáležitosti příznačný pro daný stát) značně odlišuje. Krom toho, jak už jsem zmínila, se vydělují i mezi sebou (k tomu slouží různé pojmy jako ,,fajne Rom'', ,,dupko'', ,,degeš'', přičemž ty dva později jmenované pojmy jsou hanlivá označení Romů, se kterými by se ,,fajne Rom'' nepřátelil, nepovolil by meziskupinový sňatek atd.)

Všichni Romové však sdílejí svůj vnitřní mentální prostor, právě ten je činí typologicky jednotnými. Společně tak sdílejí kromě dalších věcí i existenciální úzkosti. Ty se dělí na strach ze smrti, strach ze svobody, z osamělosti a strach ze ztráty smyslu života. Zejména strach ze smrti je velmi úzkostný, neboť již v minulosti nebylo Romům dovoleno pietně pohřbívat své blízké, a to ještě do 20.století. Jejich hroby byly hanobeny a Romové tak měli strach, že ani po smrti nemohou nalézt klid a kýžený odpočinek od zavrhující společnosti. To, že si dnes Romové často kupují nejlepší pohřební místa může být vysvětlujícím faktorem pro tuto skutečnost. Také rasově motivované útoky jim ke zdraví psychiky rozhodně nepřispívají. To je důvodem, proč se u Romů téměř nevyskytují sebevraždy. Romové byly také vždy považování za nejsvobodnější ze všech lidských bytostí. To má dokládat například jejich kočovný život. Je to však velmi sporné, protože Romové byli ke kočovnému životu donuceni z důvodu neustálého pronásledování. Nemohli si vytvořit vlastní stát, národ, neboť jim to bylo zakázáno (rok 1697Leopold I. například prohlásil, že kdokoli může Romy zabít, neboť stojí mimo právní ochranu). Jejich nesvoboda však zasahuje i do dnešní doby, protože například politika České republiky vůči Romům je založena nikoli na emancipaci Romského národa, ale na sociální práci s nimi, včetně vytvoření ponižující Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách, která vytlačila autentickou romskou organizaci Romani Union, která by, jako opravdu autentická romská organizace mohla Romům velmi pomoci. Jejich nesvoboda je ale taktéž způsobena určenými pravidly v této minoritě, souvisí s často s uzavíráním sňatků (většinou až když ze soužití vznikne alespoň jedno dítě, což bylo společností velice často odsuzováno) a s častým domácím násilím.

Romové se také často jeví jako velmi bezstarostné bytosti,to ale vzhledem k jejich nesvobodě nemůže být pokládáno za pravdivé. Bezstarostnost zde není věcí svobodné volby, je naopak výsledkem bezmoci cokoli ve svém životě změnit. Pokud Romové nemohli a stále nemohou poznat svobodu v tom pravém slova smyslu, musí si nějakým způsobem bránit svůj vnitřní prostor, z čehož vyplývá právě nedůvěra ke všem ,,gádžům'' a prosazování své identity často trestnými činy. Největší problémy romské komunity jsou následující. Romové trpí velkými pocity osamělosti, zažívají neustálé vydělování z majoritní společnosti. Nemohou projevit vlastní individualitu, je na ně pohlíženo generalizujícím způsobem ,tudíž se nemohou prosadit jako lidé se svými individuálními názory a přesvědčeními. Jde jim to pouze v rodinném životě, kde jsou ale svázáni rodinnými tradicemi a představami o ,,správném romském jednání''. Jsou vyloučeni z jakékoli participace na moci byť v procentu, které by odpovídalo jejich populaci. To, že k této participaci nemají odpovídající vzdělání je proto, že ani dosažení vzdělání jim nezabezpečí (dle jejich názoru a zkušeností) získání prestiže a úcty a nezlepší jejich postavení ve společnosti. S tím také souvisí značná otupělost a rezignace, zejména na chození do práce (což je hojně podporováno dnešní společností, která jim přiznala sociální dávky). Nejsmutnější však je, že ,,být Romem'' vnímají jako trest. Z těchto a dalších důvodů proto vznikají jejich depresivní stavy, psychická traumata, neurózy a trvalý strach a pocit ohrožení.

Všechny tyto negativní jevy vyskytující se v romském životě jsou vysvětlujícím důvodem pro páchání trestných činů. To totiž Romům alespoň v nějaké podobě zajišťuje rovnoprávné přijetí majoritní společností (ve vězení je nakládáno stejně jak s Romy, tak s ostatními). Tímto však jejich chování absolutně neobhajuji, jen vysvětluji důvod jeho vzniku! Je ovšem pravda, že jejich strach z osamělosti a vydělení ze společnosti a jejich sociální stigmata jsou podmiňujícím faktorem pro vznik depresí a páchání trestných činů. To, že už mají určitý sociální status jim ale dává pocit bezpečí a nechtějí se z něj vymanit. Velmi zjednodušeně řečeno: Generalizace Romům jako těch špatných a nepřizpůsobivých v nich vyvolává pocit rezignace na tomto názoru cokoli měnit. Tedy jej svých chováním potvrdí a tím se alespoň identifikují se svým já a s romskou komunitou. Toto přesně Romové potřebují, protože trpí velkými pocity vykořenění, nechápe je majoritní společnost a nechápou se ani oni sami. Jak logické.

Naše společnost je v tomto ohledu velmi špatně nastavená. Romskou otázku chápe jako sociální problém, háže Romy do škatulky ,,sociálně nepřizpůsobiví občané, co nepracují'', přiznala jim sociální dávky a tím vlastně zamezila snaze cokoli na věci změnit. Největší problém podle mě představuje NEUSTÁLÉ škatulkování a nevnímání společnosti jako celku. Naše myšlení je stále založeno na vynášení rozsudků typu: on je jiný v tom a v tom, ten je takový, ten zas makový,ten je Rom a to je blonďák. Potud je to v pořádku, my máme ovšem tendence zacházet mnohem dál a na těchto základech se od těchto lidí distancovat, protože ten je horší a ten je zas lepší, ten je blbý a ten je chytrý, ten je určitě (!!) zloděj, ten je divný protože je autista... Zajímalo by mě ale, co nám dává tuto pravomoc? Jsem přesvědčená, že pokud bychom na všechny lidi a ostatní živé organismy pohlíželi jako na neoddělitelnou součást nás samých, spousta problémů na bázi Romské otázky by nemusela vůbec vznikout.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář