Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 7. 2016

Škola základ života?

V poslední době se hodně zamýšlím nad tím, jestli má škola opravdu tolik vyzdvihovaný potenciál naučit člověka všemu, co potřebuje a bude se mu kdy v životě hodit. Samozřejmě, že ne. Proto jsem se rozhodla napsat tento článek, o němž doufám, že vám můj názor vysvětlí.

Škola je pro dnešní poměry důležitá, ale je to s ní stejné asi jako s křesťastvím a vírou: Jen pro toho, kdo potřebuje vedení, jsou tyto instituce přínosné. Pro ty ostatní, kteří si sami umí stanovit funkční pravidla a řídit se dle nich jsou ale bohužel spíše na obtíž.

Všechno, co jsem kdy v životě potřebovala, jsem se naučila, protože jsem sama chtěla. Věci, které mi škola nutila a které mě nezajímaly, dodnes neumím a nikdy jsem je ani umět nepotřebovala. Zastávám názor, že člověk, pokud je jen trochu uvědomělý, vycítí, co pro něj jednou bude důležité. A byl by blázen, kdyby se chtěl někdy věnovat něčemu, co jej nebaví (tato věta mě od srdce rozesmála,protože tak 90% populace je dle tohoto mého výroku bláznivá. Je mi jich líto, protože si myslí, že musí tyto věci dělat a tuto práci odvádět...).

Přijde mi, že škola nejen nutí lidi, aby memorovali poznatky, které sami nechtějí a nevyužijí, ale že je také programuje k tupé poslušnosti a bere jim veškerou odvahu vyjádřit svůj názor. Pokud jej totiž chcete říct a tento názor se neslučuje s názorem vyučujícího, může vám dát poznámku, dvojku z chování a další podobné výmysly, které vás poté sráží na společenském žebříčku a berou vám sebevědomí, protože mají trestající charakter.

Toto téma se pro mě stalo velice aktuální, protože jsem se setkala s paní, která založila lesní školku. Lesní školka je totiž alternativní vzdělávací program (žádné sázení stromečků), kde jsou děti minimálně 5 hodin denně v přírodě a mají volnost a svobodu se vyjádřit a projevit. Neříkám, že tento alternativní program je nejlepší a měl by se uplatňovat jenom on, ale můj názor je, že typické školství funguje na naprosto opačném principu, který naprosto potírá individualitu jednotlivce a programuje jej k životu: ,,Toto musíš udělat, protože prostě musíš...Sem musíš jít, protože musíš, Toto napiš, protože musíš...Teď vstaň, protože musíš...'' Což je velmi hodí do krámu našemu státu. Co by si počal se sebevědomými jedinci, kteří by věděli, že nemusí nic? Kdo by pracoval do úmoru, kdo by poslušně dělal vše, co se mu nařídí? Dovolím si citovat internetovou stránku Svoboda učení, kde jsem nalezla tento názor: ,,Školství a vzdělávací systém jsou - přinejmenším na našem území - už přes dvě stovky let nerozlučně spjaty se státem. Dnes to znamená, že "pravidla hry" ve školství určuje vláda, která rozhoduje o tom, co se musí učit, jak se to může učit, kdo to smí učit, kdo se to smí učit, kdo se to musí učit, jak dlouhou dobu musí být učen, jakým způsobem má být hodnocen, a jaký trest čeká toho, kdo se protiví jakémukoli z výše uvedených nařízení.'' A tohle je kámen úrazu. Vláda totiž zavede pravidla, která se budou hodit jí. Budou však hodnoty vštěpované školou opravdu ty ,,správné, v souladu se skutečným lidstvím''?

Další taková věc typická pro školu je tolik diskutované známkování. Dnes existuje hodně alternativních vyučovacích programů, které známkování nevyužívají, jako například Montessori, Waldorfské školy atd. Stále ovšem markatně převládá systém známkování. Ze svých zkušeností však velmi dobře vím, že tento systém nemůže být nikdy spravedlivý a stupnice od jedné do pěti je velice nedostačující. A to nemluvím o tom, že nikdo nemá právo soudit, jestli jsem tady v tomto na jedničku nebo na pětku, když on sám zase neumí věci, které jsou mně. Nehledě na to, že učitel vás vidí jen ve svém předmětu, na kterém bazíruje a většinou vynáší soudy o tom, jestli jste chytří nebo ne jen na základě toho, jak vám jde jeho předmět. Což je, podle mě, velmi úzké rozpětí na doklad vaší inteligence. Což ale učitelům mnohdy nebrání v tom vás kritizovat. Je ale pravda, že tento přístup záleží hodně na člověku, tedy na konkrétním učiteli. Neříkám, že se tak chovají všichni či drtivá většina. Nikdo ale nemůže popřít, že mnozí kantoři takoví jsou. Což na žáky může působit někdy až devastujícím způsobem.

Největší problém však vidím v tom, že lidem je dána od narození úžasná tvořivost a zvídavost, kterou škola nepopiratelně potlačuje. Škola totiž definuje, co je ,,správné a co ne'', tudíž pokud s tím vaše myšlenky nejsou v souladu, vlastně nejste ti ,,správní''. To poté potlačí vaši touhu svobodně něco tvořit a vyjadřovat, svobodně se učit to, co vás skutečně zajímá (a co využíváte), protože vás nikdo neocení za to, že umíte něco mimořádného. Škola vás napasuje do uniformní a homogení skupiny lidí, kteří musí mít všechny poznatky stejné. Poté se vytrácí veškerá individualita a chuť se učit.

Uvedu příklad z výtvarné výchovy na mé škole: Jdu se svou pracně nalepenou koláží k učitelčinému stolu, aby ji mohla ohodnotit, protože je k tomu samozřejmě naprosto kompetentní. Moje koláž pojednává o kráse přirody a vesmíru. Učitelka ji zběžně přelétne očima a frkne: ,,A to má jako být co?'' Já říkám: ,,Koláž...'' Ona: ,,To vidím, ale to sis nemohla vybrat nějaké zajímavější téma? A podívej se na tu kompozici, proč tady tento obrázek není o tři centimetry níž? Pak by to vypadalo úplně jinak! Za tři!'' Aha:-D. Tento příkald nepíšu, abych si tu léčila staré rány (naopak, žádné z toho nemám, doteď se tomu směju), ale abych demonstrovala absurditu toho, že mě zajímá jiné téma než učitelku, proto za něj mám špatnou známku. Nehledě na to, že jsem měla obrázek nalepit o tři cm níže. Hrůza! :-D.

Na závěr ale musím říci, že škola může mít spoustu přínosů právě pro lidi, kteří potřebují v životě řád. Hodně lidí by úplně degradovalo, kdyby nechodili do školy. To je nepopiratelný fakt. Někteří opravdu potřebují hodně postrčit k tomu, aby dělali alespoň něco trochu smysluplného, i já to mnohdy potřebuji.

Tento problém školství se dá velmi jednoduše vyřešit, ale nejde to globálně. Každý jednotlivec si jej musí vyřešit sám. Já například studuji školu, která mě velmi baví a jinou bych studovat nechtěla. Prostě jsem si ji vybrala, protože mě to k ní svým způsobem táhlo, dostala jsem se na ni a jsem tam. Nedělám ale to, že se úzkostlivě učím a konzumuji veškeré informace, které mi škola a vyučující v ní předkládají. Ba naopak! Nad každou informací, která se ke mě ve škole dostane, se aspoň na chvíli zamyslím, tyto informace velmi filtruji a přejímám jenom ty, které opravdu považuji za přínosné a důležité. Nedělám úkoly a projekty proto, že musím, ale protože vím, že mi jejich dokončení něco dá a bude pro mě přínosné. Neučím se proto, že musím, ale protože chci a vím, že se mi to bude hodit. A rozhodně se nenechávám zastrašovat autoritami a nikdo mě nedonutí k slepé poslušnosti, neboť umím stále vyjádřit svůj názor, pokud mě vyučující nějakým způsobem poškozuje. Je také dobré se školou pouze inspirovat, protože škola může mít úžasnou schopnost vás v něčem popostrčit a nebo vám jen trošku poodhalit, co by vás tak mohlo zajímat, a vy tuto věc můžete pak sami dál rozvíjet a být v ní skvělí.

A tento postoj se dá uplatnit všude, ne jen ve školách. Ze všech zkušeností, co vás v životě potkají, se dá vzít si to, co je pro vás nějakým způsobem přínosné a to pak dále rozvíjet. Pak člověku nezbývá nic jiného, než aby byl šťastný:-D.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář