Jdi na obsah Jdi na menu
 


Inspirace přírodními náboženstvími

Tento článek pramení z mého aktuálního zájmu o stará přírodní náboženství spjatá s územím dnešního Česka, jako byli zejména Keltové a (západní) Slované. Tuto problematiku studuji pouze ze zájmu; i když je mi blízká, já sama se nepřikláním k žádnému existujícímu náboženství. Nerada se totiž řadím k nějakému úzu, z něhož by se pak těžko vystupovalo ven. Nechávám si volný prostor pro nová poznání, která pak přichází mnohem jednodušeji bez nějakých dramatických (a pro okolí matoucích) názorových změn.

Tito „pohané“ (v uvozovkách kvůli mnohoznačnosti a některým negativním konotacím tohoto slova) mě však fascinují a nepopírám, že s některými aspekty, jež jsou s nimi spjaty, velmi sympatizuji. Jde zejména o lásku a úctu k přírodě a k jejím projevům, jež byly připisovány různým mytickým bytostem. Bráním se ovšem idealizaci těchto kultů, vím samozřejmě o jejich obětování zvířat či lidí při rozmanitých rituálech, jež měly zajišťovat přízeň bohů v různých situacích. Všechny tyto informace jsou však- tamtadadá- vyčtené pouze z knih, a proto nemůžu tvrdit, co je a co není podle mě „pravda“, protože jsem tehdy nežila.1 Praktická stránka detailního poznání této problematiky není bohužel možná.
Pokud ale akceptujeme obecně přijatá „fakta“, můžeme říci, že:

  • „Pohanská“ náboženství se vyznačovala uctíváním více bohů (tedy i bohyní- uznání důležitosti ženského principu), jimž jednotlivě připisovala přírodní jevy,
  • jejich vyznavači nestavěli chrámy, ale pouze vykonávali kulty v hájích,
  • také uznávali posvátnost všeho živého, zachovávali spoustu zvyků, tradic a rituálů (fascinujících),
  • nepodporovali „duchovní“ ikony, učili se od sebe navzájem,
  • uznávali důležitosti poznání- nesetrvávali v rigidních dogmatech…

Po tomto výčtu je myslím uznatelná skutečnost, že pokud by tyto aspekty přetrvaly i do dnešní společnosti, spousta dnešních problémů zejm. z oblasti ekologie, zdravého životního stylu a hlavně jisté patologičnosti lidské mysli2 by ani nevznikla.

 

Je to velmi jednoduchá rovnice:

  • Pokud budu milovat přírodu- tedy vše, co se v ní nachází a vše, co mi přináší, pokud budu vnímat všechny její projevy na té úrovni, že ji považuji za stejnou živou bytost, jako jsem já sám, pak nemám zapotřebí stavět místo lesů žádné materialistické nesmysly, které mi ve výsledku přinesou jen sebedestrukci.
  • Pokud vycházím ze starých tradic a zvyků, automaticky tak ctím moudrost svých předků, ať už žijících, či zesnulých, zároveň tak upevňuji vztah se svou rodinou současnou. To vše se děje implicitně jako součást tohoto náhledu. Také samozřejmě získávám poznání důležitá pro můj současný život, jež jsou jednoduše ověřitelná v praxi, oproti tomu jistě nemám potřebu adorovat a vzhlížet k nějaké jiné bytosti, jež se prohlásila za něco víc, než jsem já (a která to se mnou také nutně nemusí myslet zrovna dobře).
  • Pokud se nesvěřím do rukou jedné entitě/bytosti, jež mi v případě mého pochybení poskytne prchavý pocit úlevy, přijmu mnohem lépe zodpovědnost za své vlastní jednání.

Velmi se mi zamlouvá jednoduchost tohoto jednání a pozitivní aspekty, které bez nějakého násilí přináší. Vše kladné, které s sebou toto chování nese, se děje implicitně jako automatická součást tohoto přirozeného zaměření. Nejzajímavější na tom všem je, že tato přírodní náboženství neměla sepsána žádná pravidla ani poučky, vše bylo jasné a naprosto přirozené, chtěné. Proto se to dodržovalo a proto to fungovalo. Nikdo nebyl zastrašován, nikdo nebyl do ničeho nucen. Svoboda, která byla podstatnou součástí „pohanského“ kultu, nevytvářela chaos, naopak podporovala žádoucí zaměření.

 

Dovolím si tvrdit, že mnohé problémy dnešní společnosti způsobil její 2000 let dlouhý vývoj v přesném opaku. Pokud se na tuto skutečnost podíváme z praktického hlediska, můžeme vidět důsledky jednání, jež je opakem výše popsaného, dennodenně v různých situacích. Tím, že jsme uvěřili v moc nějaké představy, jež je nám naprosto vzdálená a my k ní pouze můžeme vzhlížet s respektem, zapříčinilo zbavení se naší osobní zodpovědnosti za naše činy. Víra ve vzdálenou představu způsobuje, že máme tendence neprožívat sebe a přítomnost, ale pouze stále hledíme někam vpřed na něco, co nejsme schopni nijak uchopit – teď nemyslím jen taktilně, ale i ideově. Vidím v tom i jistou analogii s vírou v existenci peněz. Stavění různých budov, abychom nějak ukotvili tuto představu a dali jí konkrétní rozměr, abychom jí dodali tu vážnost a respekt, mohlo zapříčinit materialistické vidění světa a přehršel materiálních potřeb. Setrvávání ve strachu z pocitu viny, hříchu, nesmyslné askezi, sebeobětování se s vidinou, že až zemřu, vše bude najednou lepší, nás velice ničí3, nutí žít v budoucnosti (která ve své podstatě reálně neexistuje) a nedovoluje nám plně prožívat naše touhy a potřeby. Další důležitou věcí, kterou vnímám jako chorobnou, je setrvávání ve striktních pravidlech, dogmatech a ideovém úzu, který nám nedává prostor pro další vývoj a poznání. Stáváme se ovladatelnými loutkami, které se nepozastavují nad tím, že dodržují nesmyslná pravidla, že si stanovují zákony, které nelze realizovat4 nebo nás ve výsledku ještě více poškozují.

 

Uvedla jsem jen některé z mnohých příkladů, které můžeme ve společnosti prakticky pozorovat. Vůbec tím ale nechci říct, že bychom se teď všichni měli stát neopohany, odebrat se do lesů a uctívat posvátnost stromů. Jakýkoli výraznější odklon od reality a pravdy nás může poškodit. Striktní vyznávání nějaké ideologie, a to jakékoli, nás odděluje od ostatních, máme pocit, že my jsme něco víc, protože vyznáváme něco lepšího než ostatní. Mluvím zde pouze o jisté inspiraci, která se dá jednoduše aplikovat do našeho běžného života a která může výrazně zlepšit problémy, se kterými se denně potýkáme.

 

Vysvětlivky

 

1. Toto je sousloví, které používám pro ilustraci problémů na „duchovní“ úrovni lidstva, jimiž se zabývám v jiných článcích. Ve zkratce jde o jisté podléhání nesmyslným pravidlům, neschopnost převzít zodpovědnost za své jednání, materialistické založení povahy, žití v sytému oběti, konání nevyhovující práce a víra v existenci peněz, ignorace jednoty s ostatními lidmi a s přírodou…

 

2. Kromě toho, v tomto případě jde o NÁŠ stav mysli, která kvůli svému rozpoložení pak vidí to, co na co je naladěná, a dle toho pak danou skutečnost soudí. S alternativním názorem na oběti jsem se setkala v jedné z knih, jež se jmenuje Keltské orákulum stromů od Johna Mathewse. V podstatě bych jej volně parafrázovala tak, že vykonání oběti, tedy zabití zvířete na oltáři za přítomnosti ostatních, bylo pro „pohany“ vyjadřováním úcty k přírodním bohům, jež jim zvíře poskytli. Tím, že jej zabili v ritu, jež všichni plně prožili a poté jeho ostatky využili, dali najevo vděk přírodě za tento dar. Oč je to jiné ve srovnání s dnešním bezduchým, řekla bych až vražděním zvířat, jak na běžícím páse? Ten, kdo by se chtěl odvolávat na krutost „pohanů“, by se měl nejprve zamyslet nad tím, jak analogické věci probíhají v dnešní společnosti.

 

3. Vždyť kdo zvládne dlouhodobě žít s pocitem, že je za něco vinen, pokud to není duševně nemocný člověk?

 

4. Zde mluvím především o mnohých případech, kdy poškození většinou mají další problém s tím, jak se k jejich situaci postavil zákon. Jsou dohledatelné v různých televizních pořadech i na internetu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář