Jdi na obsah Jdi na menu
 


27. 11. 2016

TEĎ potřebné ke změně

Dnes bych se, jako už poněkolikáté, ráda zaměřila na tvorbu vlastní reality a jaký má na ní podíl zaměření našich myšlenek. V poslední době jsem si totiž znovu potvrdila jednu věc, o které mám momentálně potřebu se rozepsat. Tou věcí je skutečnost, že nutné životní změny se vždy dějí právě TEĎ, ať už o nich sníme a přemýšlíme, jak dlouho chceme. Zasvěcenější pochopí, že zde opět narážím na jistou „nesmyslnost“ Tajemství, které nám předkládá k uvěření, že pokud si představujeme nějakou skutečnost, jako bychom ji už měli, nutně se pak tato představa přelije do reality. Já ovšem ze svých zkušeností tvrdím, že není nutné, ba ani žádoucí dlouho snít o kýžené skutečnosti či změně a razím svou teorii (a vlastně i praxi), že ke změně může dojít vždy jen teď, a to pokud v myšlenkách změníme pohled na tu skutečnost, kterou chceme změnit.

 

Tato změna pohledu souvisí s přeformulováním znění našich myšlenek, a to se pak následně promítne i do reality. Abych uvedla nějaký konkrétní příklad a nemluvila jen teoreticky, vezmu si na paškál téma, které se dotýká i mě samotné a to v různých obměnách tak nějak celoživotně. Tímto tématem budou mezilidské vztahy, ovšem přesněji řečeno vztahy jedinec versus kolektiv. Když jsem nastoupila první den na novou (vysokou) školu, nikoho jsem zde neznala (jak už to tak bývá) a vzhledem k tomu, že jsem do jisté míry velmi introvertní a dost nedůvěřivý člověk, ani jsem se s nikým dlouho neseznámila. Obdivuju lidi, kteří si do pěti minut dokážou najít v novém kolektivu svoji skupinku, které se později drží i nadále, já k nim ovšem nepatřím a proto často dlouho zůstávám mimo okruh lidí. A protože jsem introvertní, nikoho si dlouho nedokážu pustit k tělu a mám občasné panické ataky, začaly se o mě tvořit mnohdy nevybíravé, ale dost obligátní pomluvy, že jsem namyšlená, zbytečně přechytralá, nepříjemná, až arogantní. Naprosto chápu tento pohled společnosti na mě, protože tím, že mám občas panický strach bavit se s cizími lidmi, působím záměrně velmi odtažitě, abych se s nimi nemusela příliš blízko konfrontovat. Zároveň mě ale velmi baví studium, proto jsem ve výuce často aktivní, a to může u mnohých jedinců vyvolávat jednak závist, že oni sami neumí např. tak rychle reagovat, jednak dojem o mé přechytralosti, která mnohé irituje. A protože mě začali pomlouvat, já je začala nenávidět a s touto nenávistí se pojil i pocit ztráty energie, se kterou jsem se musela potýkat pokaždé, co jsem pouze vstoupila na školní půdu. Zásadní chybou, kterou jsem udělala, byla ovšem ta skutečnost, že jsem všechny spolužáky hodila do jednoho pytle a zgeneralizovala je na jednu beztvarou hmotu šedi, kterou nemám ráda. A protože ze mě vyzařovala tato energie opovržení, musela jsem se často konfrontovat s jejich nepříjemnými pohledy, které mi, jak jistě chápete, nedělaly dobře. Po nějaké době jsem zjistila, že takto nemůžu dál fungovat a uvědomila si jednu věc: „Vždyť mi přece pouze jeden spolužák zprostředkoval pár pomluv, které o mě řekla jedna (!) osoba, a to ještě nepříliš chytrá nebo vnímavá, a já jenom ve své mysli žiju s pocitem, že mě NIKDO nemá rád za to, jaká jsem.“ A když došlo k tomuto uvědomění, začaly se dít „zázraky“: spolužáci mě chválili za moje vypracované referáty, které jsem přednášela, dávali se semnou o přestávkách do řeči, či mě alespoň vždy mile pozdravili (což se do té doby absolutně nedělo). Tím, že jsem změnila náhled na realitu, kterou žiji, se změnila samotná realita, a to k nepoznání.

 

Pokud si ovšem vzpomínáte, jak byl tento problém řešen v Tajemství, tam si aktér příběhu představoval, jak pro něj nevyhovující spolupracovníci odcházejí či jak ho nechávají na pokoji. A prý se tomu tak skutečně stalo (myslím, že uvádí „do týdne“). Mně v takovém případě stačí změnit pohled na danou skutečnost a změnu vidím ještě v ten okamžik. Když přestanu mít pocit, že se na mě všichni dívají skrz prsty, oni skutečně přestanou. Jednodušší už to být nemůže.

 

Nejdůležitějším aspektem, který vás může dovést k zásadní životní změně, je odproštění se od starých myšlenkových forem a nastolení nových, mnohem příznivějších a konstruktivnějších. Změnou NÁHLEDU na skutečnost se změní SKUTEČNOST sama. A tento proces není během na dlouhou trať, stačí k němu pouze jedna vteřina potřebná k uvědomění, a to nastartuje kýženou změnu, díky které se váš život změní k lepšímu. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář