Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 5. 2017

Veganská strava I.

Dnes jsem se rozhodla se s vámi podělit o svůj přechod na veganskou stravu. Jak tato má cesta se stravou začala, zda byla lehká či nelehká,  proč neříkám, že jsem vegan a proč se mi zbytek názorů této komunity příčí, čtěte po rozkliknutí tohoto článku.  

Když jsem byla ještě školačkou, měla jsem (a stále mám) jednu velmi dobrou kamarádku. Už od základní školy byla velice uvědomělá, co se týkalo stravy v souladu s přírodou. Společně jsme chodily uklízet do lesa odpadky, hrát si a vykládat karty na místě, kterému jsme říkaly „palouk“ (byl to travnatý plácek uprostřed lesa) a povídat si se stromy a vílami. Často mi při té příležitosti vyprávěla o svém způsobu stravy, který byl v té době vegetariánský. Říkala mi, že se jí příčí jíst mrtvé zvířata, že je v jejich mase negativní energie z násilné smrti a že si připadá po psychické stránce mnohem lépe, když maso ze svého jídelníčku vynechává. Ačkoli pro ni bylo v tomto věku složité prosadit svůj názor u rodičů i prarodičů, tohoto rozhodnutí se nechtěla vzdát a vlastně jí vydrželo dodnes. Já jí vždy oponovala, připadalo mi totiž neuctivé, maso, které už stejně leží na talířku, nesníst. Přišlo mi, že zvíře takto trpělo úplně zbytečně. Ona mi však v tomto ohledu vždy s lehkostí oponovala. Na tyto rozhovory často vzpomínám, neboť je mi jasné, že objektivně ze mě mluvila jen lenost převzít zodpovědnost za utrpení zvířat. Ačkoli se dnes domnívám, že jsem měla do jisté míry pravdu, dá se aktu zabití zvířete velmi snadno předejít, a tak nemusí vůbec vznikat otázka, zda to není plýtvání a neúcta ke smrti zvířete, když ho odmítnete konzumovat.

Asi v patnácti letech jsem se pak konečně rozhodla inspirovat se touto blízkou kamarádkou a maso z jídelníčku nadobro vyloučit. Díky podpoře mých rodičů a hlavně mámy, která mi začala ochotně vařit vegetariánsky to bylo vcelku snadné. Maso jsem přestala jíst ze dne na den. V sedmácti letech jsem se pak ke konzumaci masa krátce vrátila, měla jsem pocit, že by mi mohlo v jídelníčku scházet vzhledem k mým docela častým sportovním aktivitám. Četbou o vegetariánech- sportovcích jsem se pak ale opět utvrdila v názoru, že maso není v našem jídelníčku nutností. A tak to šlo dál a dál v podstatě dodnes. Naučila jsem se spoustu nových vegetariánských receptů, ochutnala mnoho nových jídel a experimentovala s raw stravou (vždy jen na léto, není to totiž trvale udržitelný způsob stravy a není ani příliš ekologický vzhledem k našemu klimatu).  Používání přírodní kosmetiky netestované na zvířatech bylo pro mě samozřejmostí vždy.

V poslední době však ke mně začaly přicházet informace o škodlivosti mléka a výrobků z něj. Zjistila jsem, že některé mé zdravotní obtíže může jejich konzumace podporovat. Začala jsem chodit na jógu, kde naše lektorka téměř každou lekci přinesla nějakou veganskou mňamku. Poznala jsem přátele, kteří jsou vegany a nedají na tento způsob stravy dopustit. Když jsem pak navíc zjistila, že z etického hlediska je výroba mléčných výrobků pro zvířata ještě trýznivější než jejich zabíjení pro maso, vše bylo rozhodnuto. Stanu se veganem. Začátky byly relativně těžké a vlastně ani dnes se mi úplně nepodařilo mléčné výrobky a vejce z jídelníčku úplně vynechat. To si tak občas totiž například špatně přečtete etiketu, nebo zjistíte, že vaše oblíbené sušené mléko obsahuje kasein. Říct o tomto rozhodnutí rodině a blízkým také není z nejlehčích zkušeností. Moje máma opět vše přijala a pochopila, jsou zde však lidé, kteří mi vytrvale nabízí k jídlu výrobky, ve kterých je mléko nebo vejce („Pojď, půjdeme na zmrzlinu!“ „Ale já se tu o něco snažím...!“ „Aha, tam je vlastně mlíko....“) Nemůžu to však mít samozřejmě nikomu za zlé. Přijmout takovou relativně velkou změnu ze dne na den není lehké ani pro mě, natož pro blízké a známé, kteří způsob stravování neřeší v žádném ohledu. Od tohoto způsobu stravy nechci nikoho odradit, ale stát se veganem není tak lehké jako stát se vegetariánem. Jak už ostatně říkám výše, stopy mléka nebo vajec se najdou ve velké spoustě vašich do té doby tradičně konzumovaných potravin. Ohledně pečení je také nutné vychytat použití alternativ mléka a vajec. Snažím se ovšem, seč to jde a udělala jsem již velký pokrok v tom, že si mléčné výrobky cíleně nekupuju. Měla jsem totiž velmi ráda všelijaké sýry a celkem hojně jsem používala také máslo. Myslela jsem si, že tyto položky nebude snadné nahradit, ale opak byl pravdou. Dnes se bez nich úplně v pohodě obejdu. Dalo by se tedy říct, že jsem na cestě k trvalému veganství. A mám ten dojem, že všechny těžkosti za to stojí. Pocit, který díky tomu mám, je k nezaplacení.

Když jsem ale začala objevovat a poznávat veganskou komunitu, několik věcí mě od nich začalo velmi odrazovat. Podotýkám, že mě neodrazují od samotného směru stravování, ale od přiřazování se k této komunitě. Proč mě tolik iritují se dozvíte v dalším článku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář