Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 7. 2016

Žití v systému a jak se z něj vymanit

Vždycky jsem to nějakým způsobem podvědomě tušila, ale až v posledním roce jsem si skutečně hluboce uvědomila, že žiji ve velice propracovaném systému, který nám velmi rád implikuje různé skutečnosti, jež zapříčiňují vysokou míru lidské nesvobody. Ať už jde o nutnost používání peněz a s tím spojené chození do (často nevyhovujícího) zaměstnání1, povinný školský "vzdělávací" systém, některé dikce od lékařských institucí (např. málem schválená novela o očkování, povinné prohlídky)... Vlastně již od narození až do pohřbu2 nás ovlivňuje vysoce propracovaný systém pravidel, kterými se "musíme" řídit. Slovo "musíme" jsem uvedla v uvozovkách záměrně, protože lidská bytost jako taková vlastně nemusí nic- jen zemřít, a to ještě podle některých alternativních (vědecká poznání duše) i již hluboce zakořeněných (některá náboženství) názorů není zdaleka konečný a neodvratitelný fakt (pokud jste nakloněni některým názorům o pokračování života po smrti, převtělování apod.). Propracované a zakořeněné podmínky tohoto systému se v alternativních, "duchovních", "esoterických" naukách3 svádí na různé instituce, skupiny a věci, od těch nejvíce logických (stát ve smyslu vlády, různé organizace, reklamy, média a jejich manipulace s lidskou myslí), náboženských (satan - ďábel)4 s konspiračním nádechem zajímavé (Ilumináti, Nový světový řád, Triraterální komise) až po ty jednoduše neuvěřitelné (mimozemšťané- reptiliáni a jejich pomocníci šediváci)5. Často se některé kombinují (internet jako ďáblův pomocník, což dokládá numerologický výklad třech dvojitých w, kterážto značí ďáblovo trojčíslí 666 apod.), a jsou různě nazývány (žijeme v područí zákonů, v Matrixu, v systému, skupinové iluzi, programu, Toltékové to nazývají mitote a tak dále a tak dále). No a konečně se uvádí (a názory se různí, jak už to tak bývá), jaký mají k ovládání světa důvod, co je k tomu vede a o co "jim" teda jde (peníze, energie lidí, o zastrašování, nadvládu a moc nad světem) a jaké z toho plynou důsledky (nemocná společnost).


Já, aby nedošlo k nějakým nepochopením, používám výraz "systém", kterým definuji propracovanou strukturu podmínek, jimiž se společnost "musí" řídit, nikoli původce tohoto jevu. A co je na tom zajímavé, přesně vymezeného, logicky odůvodnitelného, zkoumatelného a hlavně jasného původce těchto dějů nikdo z aktuálně populárních alternativně uvažujících lidí nedokáže definovat. Já se tedy jasnou definici od nikoho nedozvěděla. Existují různé rozhovory, videa a články v periodikách s "anonymními lidmi, co dělali (co?) pro tajné organizace", "s lidmi, co mluvili s nadpřirozenými bytostmi", zkrátka s lidmi, co o tom prý něco vědí. Většinou jsou tyto informace plné zavádějících, těžko uvěřitelných, subjektivními názory ovlivněných pseudofaktů, často zakončené tím, že ostatní lidé, co tohle nevnímají a nebojují proti tomu, jsou ovečky, které jsou nesvobodné, neprobuzené a neuvědomělé. Nehodlám tuto skutečnost dále kritizovat, jedním z mých cílů je na tuto skutečnost spíše upozornit. Co je ale faktem, jistý systém pravidel, který nám nedovoluje dělat určité věci, být svobodní, rozhodovat plně sám za sebe, dělat to, co nás v životě baví, co nám bere energii a chuť do života, ovlivňuje naše preference a manipuluje s naším myšlením, je zde přítomný. A je tak rozsáhlý a propracovaný, že vlastně mnozí netušíme, jak se z něho vymanit a jestli to vůbec lze. Minimálně peníze potřebujeme všichni. A to i ti nejalternativnější z nejalternativnějších.6

Pokud se tedy chceme vymanit z tohoto nevyhovujícího společenského stavu, museli bychom se buď rousseauovsky odebrat mimo společnost a tam si žít v hliněném domku a pěstovat si jídlo, nebo by se celá společnost musela angažovat v tomto duchu proměny, což je zatím nesplnitelné. Záměrně říkám zatím, protože si myslím, že je to možné, dokonce i žádoucí, i když mnozí jistě budou namítat slovy o utopii. Mé řešení této situace není příliš objevné, ovšem je třeba jej dle mého názoru stále připomínat, protože se zatím příliš neděje. Myslím, že klíčovým momentem je začít změnu ve své realitě, kterou si dle zákonů kvantové fyziky vytváříme my sami. Původcem žití v této sféře nesmyslných pravidel a zákonitostí je naše mysl, která tuto realitu již bezděčně vytváří, protože není schopná přijmout zodpovědnost za sebe a své jednání. Lidská bytost v dnešní době evidentně potřebuje žít v jasně definovaném systému pravidel, který jí bude vymezovat určitý úzus dovolených možností v chování. Toto dokládá například fakt, který sleduji již delší dobu ve městě, ve kterém žiji, a to je zcela nesmyslné stání na přechodu pro chodce, když sice na semaforu svítí červená, ale žádné auto nejede. Nicméně celá skupina lidí stále stojí a čeká, cítící nad sebou moc neviditelné ruky zákona (asi?) a nepřechází. Když konečně blikne zelený panáček a lidé mohou přejít, ze zatáčky, kde právě blikla zelená pro druhý proud silnice, se vyřítí množství aut a lidé opět nemohou přejít. Není to legrační? A tohle je jedna z milionu absurdit, které denně respektujeme, protože to tak "někdo" (a vlastně mnozí z nás ani pořádně nevědí, kdo, minimálně ne konkrétně) určil. Jedna z milionu absurdit, ve kterých žijeme, a některým z nás už začínají docela dost vadit. Zůstanu u tohoto příkladu a ptám se: "Proč s touto nesmyslností někdo už dávno něco neudělal?" a zároveň si odpovídám: "Ze strachu, že by poté musel přijmout zodpovědnost za své jednání." Tuto skutečnost lze velmi snadno změnit, je ovšem třeba, jak jsem psala výše, začít u sebe. Rozhodně nikoho nenabádám k protizákonnému jednání, ale vzhledem k tomu, že předpokládám, že tento článek budou číst pouze lidé s podobným myšlením, jako já, je nejspíš nasnadě, že si každý z vás uvědomí, že tímto stylem chování by změny k lepšímu rozhodně nešlo dosáhnout (protože destruktivní chování a jednání plodí zase pouze destruktivní skutečnosti). Já osobně se třeba zbavuji všech absurdních, rozčilujících, depresi způsobujících skutečností, které mě v životě dlouhou dobu obtěžovaly. 7 Snažím se přesně definovat a vyjadřovat co chci, zaměřuji se na lidi, jaké chci potkávat, na věci, co chci dělat, na informace, které chci získat… A zkoumám, jestli jsou moje pocity a přání v souladu. A pokud ano, přesně tyto skutečnosti se mi v životě objevují. Snažila jsem se dlouhou dobu přijít na odpověď, kdo nebo co vlastně způsobuje tyto každodenní absurdity, odpověď přišla záhy v knize Desáté proroctví od Jamese Redfielda, jejíž celková koncepce je na mě až příliš neuvěřitelná, ale kvůli těmto pár větám stálo za to ji otevřít: "Takže ty tvrdíš, že na světě není žádné organizované zlo, žádné ďábelské spiknutí, jehož bychom byli oběťmi?" "Absolutně žádné. Existuje jen lidský strach a bizarní způsoby, jakými se jej snažíme zahnat." Já dodávám: Třeba setrváváním v nevyhovujících podmínkách, které nám dávají pocit pseudojistoty. "A dávat vinu vnějším podmínkám zamlžuje pravdu, protože vymlouvat se, že naše problémy zavinily, je jen způsob, jak se vyhnout zodpovědnosti."8

1 Už jen to samotné slovo zaměstnání, řekněte si jej pro sebe několikrát. Zaměstnání, zaměstnat… Kdo se nás snaží zaměstnat, abychom se nevěnovali tomu, čemu skutečně chceme? A co práce? Ta zase evokuje dřinu, námahu, jakousi nutnost vykonání…

2 Akt pohřbení je dle mých aktuálních zkušeností aspektem s opravdu velmi propracovanými požadavky na řádné provedení, což má na jednu stranu smysl z toho důvodu, že pozůstalí se nemusí nějak výrazně angažovat do těchto povinných zajišťování veškerých podmínek, ale na druhou stranu zase nemohou pochovat nebožtíka, jak by sami chtěli, když je jim diktována už i správná struktura parte- nepochopím.

3 Tato slova jsou v uvozovkách proto, že jsou velmi zprofanovaná a dnes nemají úplně přesně vymezený význam- mluvím zde však o směrech v dnešní době nejpopulárnějších. Lidé vyznačující se těmito ne přesně definovanými nálepkami mají dle mých pozorování sklon zabývat se systémem a z něj plynoucí nesvobody více, než lidé, zaměření spíše materiálně. Ani jednu z cest nesoudím, ze zaměření mého blogu je ovšem nejspíš patrné, k jaké cestě se skutečně přikláním.

4Tyto názory se v alternativních vodách často kombinují s dalšími, o čemž bude zmínka dále, není to ovšem ve smyslu např. ortodoxního křesťanství, náboženství jako taková nejsou téma, ke kterému bych se chtěla v tomto článku vyjadřovat.

5 Myslím, že o sobě mohu s jistotou říct, že mám mysl otevřenou a nebráním se žádným názorům, ale toto tvrzení je na mě příliš. Mám z toho spíše pocit, že servery a weby, které o tomto tématu píší, už zkrátka nevědí, na co by aktuální situaci ve společnosti svedly. A lidé, kteří se tím skutečně zabývají a zkoumají tuto skutečnost, jakbysmet. Jak ale uvádím, toto je pouze má nepříliš chápající domněnka. Nehci do svých úvah zahrnovat něco, o čem nevím příliš mnoho detailů, jen jsem chtěla sdělit, že tvrzení o ovládání naší společnosti mimozemskými civilizacemi je pro mě nepřijatelné.

6 Poměrně zábavná příhoda ilustrující tuto skutečnost (ne že by ilustraci potřebovala, je to jasné, ale stejně ji uvedu) je ta, kdy jsem si kupovala přívěšek ve tvaru půlměsíce z měsíčního kamene, který jsem si nechala udělat na zakázku od člověka, kterého znám a se kterým je příjemné být v kontaktu, neboť také disponuje otevřenou myslí, názory na svět, které jsou mi blízké, zabývá se energiemi a je často v kontaktu s přírodou, a když mi přívěšek na smluveném místě předával, povídá: "Tak bude to tedy 500 korun, těch hloupých papírků, které jsou bohužel z nepochopitelného důvodu tak důležité." To mluví samo za sebe.

7 Pokud bych měla uvést konkrétní příklad na sobě, tak mně třeba ze systémových specialitek velmi rozčiluje používání sociálních sítí, které dle mého názoru uživatele úplně odříznou od skutečného světa. Pokud používáme sociální sítě a seznamujeme se na nich s lidmi, je to dle mého názoru jedna z nejdestruktivnějších věcí, které znám (samozřejmě chápu, že s tím někdo může mít dobrou zkušenost, ale v mém světě tohle nefunguje), protože se takto naprosto vystříháme tajemným koincidencím neboli sledům událostí, které nejsou náhodné a vedou náš život tím správným směrem k poznání a učení se nových skutečností. Také utrpí naše intuice (protože je ovlivněna zkreslenými informacemi, které o sobě uživatelé prezentují) a přirozená schopnost vycítit tělesné signály a projevy, kterými disponuje každý člověk a které určují, jak dobře spolu dva lidé korespondují nebo ne. A tak jsem se jednoho dne velmi rázně rozhodla, že se veškerým sociálním sítím a seznamováním s lidmi na nich vystříhám a že odteď budu potkávat lidi pouze na živo a hned budu vědět, co a jak. Že nechám synchronicitu dělat svoji práci. A pouze o dva dny (!!) později jsem potkala osobu, na které mi teď opravdu záleží a se kterou si velmi rozumím (o tom zase článek jindy, možná Báječná setkání II). Také se snažím omezovat svoje konzumní potřeby, abych zamezila plýtvání přírodními zdroji, ničení přírody, pokusům na zvířatech…

8 Toto je parafráze třetí důležité věty z Desátého proroctví, ale podobný koncept jsem se dočetla i v dalších alternativních publikacích.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář